28. říjen 2018 a století republiky byl přeci jen silný tabák mravní zodpovědnosti a v kritických chvílích systém sáhne i do řad těch, které vytěsnil. Vzpomněl si i na zahradníky. Ještě jich několik existuje a sto z nich si vzalo za úkol předvést, co umí. IPR Praha vytvořil jedinečnou skulinu a zahradníci dali nohu do dveří. Století republiky a Národní muzeum je silnější motivace, než si kdo v dnešní době připouští. V posledních říjnových týdnech 2018, kdy uvnitř dělalo 600 lidí a venku 150, vnímal tíhu století i nejsprostší z východoslovenských dlaždičů (respekt). V prosinci 2017 jsme přitom měli studii, prošli si památkovým záměrem a v dubnu šli do prováděčky, od června se dělalo a v říjnu byla skutečně většina hotova, do konce listopadu se plochy uzavřely. Řešené území se třikrát rozšiřovalo, investice nafukovala a všichni dělali co uměli, aby obtíže překonávali. Nejméně tucet krajinářských technologií bylo v Praze použito prakticky prvně a také první celistvý park v duchu modrozelené infrastruktury byl na světě. Investice, to by nám šlo.
Přečtěte si také |
Stromy v ulicích by měly mít svoji čáru v mapě, říká Ondřej Fous
Ale co bylo dál? Když fangle slávy zvadnou, přijde následná péče. Ta už nám tak dobře nejde. Park vypadal v zimě smutně a na prahu jara jsme s přispěním IPR svolali média přímo do parku. Tehdejší místostarosta Prahy 1 Petr Hejma před novináři slíbil, že Praha 1 se o park postará a údržbu mu zajistí. Ve spolupráci s Vladanem Brožem a Petrem Kučerou, tehdy radními Prahy 1, jsme spustili dokončovací péči v režimu kontrolních dnů expertní skupiny. K čemu to? Krajinářské dílo je k předání nikoliv dnem vysazení poslední rostliny, ale dnem jejího ujmutí. Dokončovací péči tudíž musí vykonávat zhotovitel díla. Všichni zodpovědní nakonec soudně vzali tyto skutečnosti na zřetel a do loňského konce června se podařilo dílo dokončit. Zdánlivě jednoduché, logické a hospodárné kroky dají nejvíc práce. To mi věřte.
Peklo nastalo s vypsáním výběrového řízení na dodavatele standardní péče, které přes doporučení IPR a expertní skupiny bylo opět díky neústupnému názoru právníků napsáno na nejnižší cenu. Bezprostředně tedy hrozilo, že se o park budou starat ti, které si spíš spojíte s vývozem odpadků než s péčí o významný park. Za všechno jeden příklad. Praze se celá Evropa už léta směje za „pražský řez“. Dělat z kvetoucích keřů nekvetoucí krychle nedává jinde smysl. U nás ano. Protože je to nejlevnější. Řez průklestem, tj. odborně, aby keře kvetly, stojí dle ceníku 167 Kč za kus. Popeláři nabídli 17 Kč/m2. Zadání tedy bylo zmatečné a výběrko se po měsících vyjednávání podařilo zastavit. Další měsíce pak trvalo, než se podařilo dát dohromady nové a vypsat kvalifikační předpoklady tak, aby se o zahradu mohli starat zahradníci s odpovídající kvalifikací. Byly to desítky hodin práce a hledání profesních specifikací, abychom to dokázali. Pomohly nám například vzdělávací programy Svazu zakládání a údržby zeleně, profesní organizace, která zaštítila již realizaci a desítky jejích členů se do ní zapojily. Podobně kurzy SZKT. Příležitost tak dostali ti, kteří na sobě pracují. V SZUZ je stovka firem, tedy dostatečné konkurenční prostředí. Podařilo se a v péči o Čelakovského sady pokračují zahradníci. Ukázalo se, že skutečně lze zvýhodnit firmy, které dbají na celoživotní vzdělávání svých zahradníků. Takových jsou v Praze a okolí ještě desítky a dosud je tyto náklady na kvalifikaci naopak znevýhodňovaly. Zahradníci byli tak téměř vytlačeni z veřejných zakázek s výjimkou těch opravdu malých a specifických. Univerzálními vítězi se stali dodavatelé „všeho“, pracovně počišťovači.
Přečtěte si také |
Největší problém městské zeleně? Nepustíme k ní odborníky, říká Ondřej Fous
Slabých osm měsíců práce a máme zahradníky opět na scéně? Jaký omyl. Změna na radnici Prahy 1 znamenala odchod radního Vladana Brože i Petra Kučery a křehká spolupráce byla v háji. Nový radní Richard Bureš sice přislíbil spolupráci na osobním setkání, ale „jeho“ OŽP ji v dubnu odmítlo v písemném stanovisku. Práce expertní skupiny byla odmítnuta jako nadstandardní. Z důvodu investování „mnohonásobně vyšších finančních prostředků“ a vysoutěžení odbornou zahradnickou firmou shledávají dohled nad touto jako neobhajitelný. Vážně? Kontrolní nástroj vždy a na každém díle už jen svou existencí výrazně optimalizuje poměr výkon/cena. Dozor v řádu procent z proinvestované částky přináší efekt desítek procent.
Proč je tak důležitý dohled expertní skupiny nad vysoutěženou veřejnou zakázkou? Připomeňme si některé výsledky práce této skupiny. Od zhotovení jsme neztratili jediný nově vysazený strom podle projektu. Pětašedesát stromů je již nyní v mnoha případech schopno nahradit korunový objem 35 kácených, většinou zcela degradovaných stromů bez vitality. Z rizikově přesazených tisů uprostřed léta nám odešlo 8,3 %. Ze zachovaných dřevin nám padla jediná mahalebka na skrytý defekt v kořenovém prostoru, tj. 0,8 % dřevin. Stavba zničila tři stromy a vymohli jsme po dodavateli důstojnou náhradní výsadbu. To vůbec není automatické. V okamžiku předání po dokončovací péči, tj. po půl roku po vysazení a po třech měsících vegetace, mělo bylinné patro 85 % pokryvu. Kdybychom měli čas na přípravu, dokázali bychom rostliny připravit ještě lépe. Vytahujeme se? Podívejte se na jakékoliv jiné realizace veřejných parků v Praze v první sezóně po zhotovení. Čelakovského sady jsou v extrémní zátěži a utrpěly jen v první sezóně škody vandalismem za více než půl milionu korun. Najdete je? Musíte na ně reagovat okamžitě. Sám jsem byl vloni na místě 64 x. Zaplaceny jsme dostali jen kontrolní dny, ostatní práce na ochraně jejího majetku Praha 1 neuznala, dokonce nás v dopise navádí, abychom požadovali peníze po dodavateli. Tento střet zájmů jsme jako autoři odmítli.
Kontrolní dny v Čelakovského sadech neřešily nikdy jen „park“ a nejenom na krajinné části je stále co dělat (například koše byly nahrazeny za nové odolnější a je v přípravě již druhá úprava dopravního značení, oplocení botanického kabinetu, hospodaření s dešťovou vodou, o řešení dalšího rozvoje s ohledem na rozšíření tramvajové tratě ani nemluvě). V těchto místech je živo. Ve dne v noci. Koordinovat potřebují obě policie, uklízeči, street workeři , Národní muzeum, TSK a všechny zúčastněné instituce včetně například rozhraní Prahy 1 a Prahy 2, kde došlo k velmi nešťastnému rozdělení světů, kdy hrozí diametrálně rozdílné řešení celého konceptu bez návaznosti a respektu k historickým vazbám. Zkušenost ukázala, že taková koordinační setkání jednoznačně prospívají prevenci kriminality a vandalismu, tedy i snižování nákladů na následnou péči. Okolí Národního města vůbec není „standardní prostor“ a nikdy nebude. Dokonce bych řekl, že i před rokem 2018 byl velice nestandardní. To už ale nikdo nepamatuje. Strach se snadno zapomene.
Požádali jsme postupně o pomoc Petra Hlaváčka, Ondřeje Boháče a Tomáše Veselého. Opakovaně jsme také požádali o pomoc Petra Hejmu, dnes starostu Prahy 1, který kdysi slíbil, že se o park postará. Marně. Na sjednanou schůzku 11. června na MHMP bohužel nepřišel. Doufáme, že se to podaří jindy.
Tři výše zmínění se rozhodli, že dohled nad projektem Čelakovského sadů je věcí celoměstského významu a není možné první park v duchu modrozelené infrastruktury nechat jen tak padnout. Ukazuje nám cestu k adaptaci vůči změnám klimatu a musíme se na něm učit. Může v mnohém ukazovat naši budoucnost. Použité technologie je nutné sledovat, rozvíjet a péči optimalizovat. Nelze smést ze stolu celý park jako „drahý na péči“, naopak. Tohle banální stigmatizování ve stylu „za ty peníze bych to uměl taky“ musíme odargumentovat. Už dnes vidíme, jak park po prvním roce velmi intenzivní péče vyžaduje mnohem méně lidské práce v pletí, profese se využívá naopak v péči o rostliny. Podobně vidíme nakolik se mění (pozitivně) chování lidí k němu. Pořád jsme mezi dvěma rameny magistrály. Ano, prší a jsme bez turistů. To ale nebude trvat věčně. Musíme se ptát, co nám přináší, jak se v něm návštěvníkům líbí, zdali je bezpečný, vitální a schopen rozvíjet se. Nejlevnější je hospodařit.
Přečtěte si také |
Okolí Národního muzea bylo tak nehostinné místo, že tu nežily ani žížaly, říká zahradník Ondřej Fous
Takže na závěr znovu: Proč nevypadají všechny parky jako Čelakovského sady? Protože by to byla nuda. Nicméně chtít zdravé a vitální stromy můžeme, kvetoucí podhledné keře a zapojené podrosty také nejsou nijak nedosažitelné. Jen je musí společnost někde vidět a opravdu chtít. Ptát se svých politiků proč zahrady udržují popeláři, proč vyhrávají megasmlouvy megafirem a proč každý park nemá svého strážníka a zahradníka. V okolí Národního muzea chceme jako zahradníci ukázat cestu, jak by to mohlo vypadat, kdyby společnost jako celek skutečně chtěla. Její občané, její politici i její Odbory životního prostředí. Odpověď na otázku je tedy na každém z Vás.
Psáno pro Čelakovského sady a okolí Národního muzea.
Ondřej Fous