Případů, kdy nějaký soukromník, potažmo nějaká nadace nebo neziskovka vykupuje pozemky a cíleně je navrací přírodě, je u nás povícero. Je podle vás tahle snaha o soukromé vlastnictví v zájmu ochrany přírody pozitivní?

Nepochybně ano. Je to určitě jedna z možností, jak chránit přírodu. V mnoha případech je to dokonce možnost jediná.

Například tam, kde třeba stát nemůže z jakýchkoliv důvodů zasahovat do soukromého vlastnictví. Pak přichází možnost, že soukromníci pozemky vykupují a dělají tam pozitivní věci pro ochranu přírody.

A pomáhá pak už jen to, že tam třeba nedělají vůbec nic. Nebo jen zabrání nějaké výstavbě, zničení území, melioraci. Anebo tam dělají cílený management a cílené úpravy směrem k přírodnímu stavu.

Takže ano, ochrana přírody jako soukromá iniciativa je jeden z možných způsobů, jak přírodu účinně chránit.

Je tedy jedno, jestli se takto angažuje firma, nebo obecní zastupitelstvo. Důležité je, že se do krajiny alespoň někde vrací voda, někde se vysazují stromy…

To samozřejmě je. Výsledek je důležitější než samotné vlastnictví, nebo konkrétní osoba, která za tím stojí.

Problém je, že soukromí vlastníci občas mají jiné záměry, než které prezentují. A nebo je to směs různých záměrů. A pak už to úplně jednoznačně ochrana přírody.

A to je případ obory Obelisk? Jaké jsou tu jiné další záměry než ochrana přírody?

A to je případ obory Obelisk. U ní to mohou být záměry ochrany přírody a myslivosti. Myslivci, ať už je to sdružení Hubert nebo Českomoravská myslivecká jednota, se často tváří, že oni jsou ta ochrana přírody. A že všechno, co dělají, je ochrana přírody. Což je typická polopravda a dokonce bych řekl, že je to místy i nepravda. Některá myslivecká sdružení a honební spolky se spíš chovají tak, že jim příroda brání, aby měli co největší výnos z masového dobytka lesního.

A některá samozřejmě ne, abych myslivcům obecně nekřivdil. Mám mezi myslivci spoustu přátel a mnozí myslivci se chovají k přírodě velmi uctivě a dělají opatření, která bych rozhodně nerozporoval.

RNDr. Mojmír Vlašín je český zoolog, ekolog a politik. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie. V současnosti je zaměstnán v Ekologickém institutu Veronica, externě vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a je soudním znalcem v oboru ochrana přírody.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Zuzana Pipla Havlínová / Foto Havlín

Ale pokud myslivci chrání přírodu, tak ve většině případů proto, aby z toho měli nějaký zisk. Když ne finanční, tedy alespoň užitek ve formě ulovené zvěře.

A to vadí?

Ne, to je v pořádku. Dokud ale tento zájem neupřednostní před zájmem ochrany přírody, za který ho vydávají.

Čili bylo by poctivé, kdyby přiznali ‚jsme myslivci, lovíme zvěř‘. Ale nelíbí se mi, když vydávají oboru za rezervaci, protože ‚chráníme přírodu a mimochodem si sem tam střelíme nějakého toho srnce´.

Území, kde se teď nachází obora Obelisk, nebylo posledních pár desítek let zrovna zelenou moravskou Amazonií. Teprve teď, viděno laickýma očima, se začíná blížit nějakému přírodnímu stavu. Ta změna je podle mého pozitivní…

A to jste vzal kde? Já si to nemyslím. A vycházím přitom ze studie Ekologický stav mokřadů ČR a trendy jejich vývoje, kterou v roce 2017 vydalo Beleco. Z ní celkem jednoznačně vyplývá, že za posledních třicet let se ramsarské Mokřady Dolního Podyjí neblíží optimálnímu stavu, že se na nich situace výrazně zhoršila a mokřad je nyní zanesen do takzvaného Montreux recordu…

Montruex record? Co to znamená?

To je jakýsi výpis všech mezinárodně významných mokřadů, které jsou v akutním ohrožení. A Mokřady Dolního Podyjí, které zahrnují i oblast obory Obelisk, tam zanesené jsou.

A na základě této faktografické publikace je možné říct, že environmentální situace se v této oblasti celkově – teď nemluvím konkrétně o oboře, ale o celém tom takzvaném Soutoku – za posledních třicet let výrazně zhoršila.

Takže s vaším optimistickým zhodnocením rozhodně nesouhlasím, přesto, že na mnoha místech tam nastalo zlepšení.

Třeba v oboře Obelisk, která může být do budoucna „zelené“ světélko naděje pro celou oblast?

Ne.

Jak dobře či špatně si tedy Obelisková obora stojí?

Já si myslím, že ta lokalita si nestojí ani dobře, ani špatně. A že to rozhodně není černobílé. Ani bych se nepřihlásil k tomu, že to území se za posledních třicet let výrazně zlepšilo anebo se výrazně zhoršilo.

Tak teď jsem z toho jelen…

Tam totiž došlo k tomu, že v některých věcech – a to musím majitele obory pana Fabičovice a všechny ty, kdo mu pomáhají, včetně doktora Šebely a pana Krejčiříka, pochválit – došlo určitě v maloplošné míře ke zvětšení rozlohy různých vodních ploch. Ať už jsou to různé mokřady, kanály či tůně.

Na druhé straně je ale v oboře chováno příliš velké množství zvěře. Zvýšené kmenové stavy znamenají, že se panu Fabičovicovi podařilo legalizovat větší množství kusů lesního dobytka na hektar. To přezvěření, které je tam markantní a neoddiskutovatelné, přírodě vyloženě škodí.

V oboře Obelisk jde podle Vlašína o lov. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Julie Falk / Flickr

Dlužno ale taky uznat, že v oboře hnízdí dva druhy orlů, a to je věc, která je v rámci Česka naprostý unikát. A to, že tam pan Fabočivic coby vlastník omezil vstup do obory, hnízdění orlů prospívá. Veřejnost může omezení vstupu vnímat negativně, ale pro orly je to jednoznačně plus.

Je to tedy přínos pro krajinu, ale jen do určité míry….?

Podívejte, já jsem ochoten mluvit o přínosu tehdy, když budou různé zájmy vyvážené. A v případě obory Obelisk je prostě důraz jednoznačně na prospěch fauny, ať už té, co se neloví, ale hlavně té, co se loví.

Orly považuji za jasný pozitivní efekt. Oceňují ho oni, já, všichni. Problém je ten chov lesního dobytka.

A zamezení přístupu veřejnosti do krajiny vám za určitých podmínek přijde v pořádku?

Pokud to má nějaké dimenze a jasný řád. Pokud se to děje kultivovaným způsobem, tak je v pořádku. Nakonec v národních parcích jsou také zóny, do kterých veřejnost nesmí, a je to v pořádku.

Nevadí mi to, dokud to není nastavené tak, že já a moji kamarádi s puškou můžeme v oboře dělat, co chceme, ale vy ostatní tam nesmíte.

Obelisková obora se v terénu začala rodit cirka před dvaceti lety, v době, kdy se řešilo založení CHKO Soutok. Pan Fabičovic se angažoval silně proti záměru. Není to prostě jen oplácení? Oni „vám“ nechtěli povolit CHKO Soutok, tak vy teď nechcete „jeho“ oboru?

Ne.

Nepřijde vám paradoxní, že pan Fabičovic, jeden z významných odpůrců CHKO Soutok, se teď zaštiťuje ochranou přírody v lokalitě, která je hned vedle území, které mělo být součástí CHKO Soutok?

Je to opravdu velmi paradoxní. Člověk, který se osobně a z nějakých důvodů, které já jsem doteď úplně nepochopil, angažoval proti vyhlášení CHKO Soutok, chce nyní formou soukromého vlastnictví a různých projektů přírodu skoro na stejném místě chránit. Nebo to aspoň tvrdí.

A přijde mi divné, že tentýž člověk, který argumentuje proti státní a mezinárodní ochraně přírody, se pak u vlastního projektu ochranou přírody zaštiťuje. Buďto trpí schizofrenií, nebo tam jsou nějaké vedlejší děje.

Nemáte nějakou osobní hypotézu, proč si tak počíná?

Problém obory Obelisk je "chov lesního dobytka". Na ilustračním snímku daňci evropští.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Mark Rosher / Flickr

Já pana Fabičovice neznám osobně, nikdy jsme se nesetkali. A můj soukromý tip je, že prostě je to člověk, který nesnáší, když mu někdo do jeho věcí mluví. Respektive že mu do toho mluví někdo, koho on si sám nevybral.

On si vybral pana Šebelu a ten mu do toho může mluvit. A ti, co si on nevybral, tak ti do toho mluvit nesmí.

A v CHKO Soutok by se stalo nepochybně, že by mu do toho mluvili prostě ti, co on si nevybral. A ať už by to bylo v dobrém či ve zlém, on to prostě podle mě nesnáší. Takový mám z něho pocit, z jeho dopisů a jeho vyjádření.

A pak je ještě nutné podotknout, že obora Obelisk není čistě soukromá věc, do které by pan Fabičovic vložil své prostředky. Je to placené ze státu a z Evropské unie.

Soukromé dílo z veřejných peněz… Je to podle vás úsměvné?

Možná, já se tomu ale nesměju.

Obecně by za mě bylo v pořádku, pokud by ta soukromá složka využití nebo přínosu nepřevýšila úplně veřejný zájem.

Rozhovor o Obeliskové oboře s Přemyslem Krejčiříkem, který jsme publikovali na Ekolist.cz, se vám nelíbil. Přišlo vám, že je v něm spousta zavádějících tvrzení a že je veden „se samozřejmou lehkostí pronášených polopravd“. Které polopravdy máte na mysli?

V rozhovoru se tvrdí, že obora je částečně oplocená. Obora je oborou tehdy, když je oplocená úplně, to znamená, že zvěř nemůže ani tam, ani ven. Částečně oplocená obora je stejný nesmysl jako částečně těhotná žena.

Jedna z mých hlavních výtek vůči oboře ale je, že je to středověký vynález. A stejně jako už neprovozujeme upalování čarodějnic, tak by obory neměly v moderní myslivosti a v moderní ochraně přírody mít místo.

A podobným způsobem pan Fabičovic a všichni, kteří mu pomáhají, zacházejí se vším ostatním.

Například?

Když si vezmete vodní režim uvnitř obory, který je totálně omezený, uzavřený. Vlastně se komunikace s vnějškem děje jen přes regulované jezy.

Myslíte to umělé povodňování? To mi přišlo naopak velmi sympatické a inovativní. V čem je špatně?

Je to nádhera, ale je to v podstatě tak, jako když vám na mlýně semelou pšenici za vysokých teplot, takže zničí veškeré biologické aktivní látky včetně vitamínů, a pak napíší, že přidají vitamín D a C. To území se napřed zničilo a pak se tam něco přidává.

Šance na obnovu území podle mě vychází z toho, že celé území bude jakýmsi způsobem chráněno a budou tam dělaná opatření směřující k obnovení vodní režimu jako celku. Ne, že se to na určitém malém výseku nějakým způsobem bude záplatovat a na zbytku nazdar. Navíc ještě se bude aktivně bránit tomu, aby se to chránilo. Já nevím, jestli jsem to řekl dost jasně.

Klidně to rozveďte…

To území bylo zničeno, a nikoliv vinou pana Fabičovice. Ale náprava území tím, že je teď díky němu uzavřené, není možná. A ono je uzavřené nejen plotem pro zvířata, ale i těmi jezy vůči vodním živočichům, tedy vlastně není průchodné. To, co on si vysazuje a vykazuje uvnitř, naprosto nekomunikuje s tím, co je venku. Obora je tak nejen suchozemská, ale je to i obora vodní. Je to takové akvárko. A to je podle mě špatně.

Mohlo by to být částečně dobře, pokud bychom se na to dívali jako na zoologickou zahradu. Když se na to ale podíváme jako na přírodu, pak ta musí se zbytkem krajiny komunikovat. A pokud nekomunikuje, tak je to prostě jen atrakce. Nic víc.

Pokud by to dokázal změnit, pokud by třeba zvěř mohla nějakým způsobem migrovat, ryby a i další vodní živočichové mohli migrovat, tak bych trochu zatleskal.

Dobře. Co vás na tom projektu dráždí nejvíc?

Podle mého není problém, když se veřejné peníze věnují do soukromého projektu, pokud na prvním místě má ochranu přírody. A obora Obelisk podle mě nemá na prvním místě ochranu přírody. Na prvním místě je chov zvěře.

Což je naprosto legitimní, pokud si to majitel hradí ze svého. Ale pokud někdo na takovou věc získává peníze z veřejných rozpočtů, musí počítat s tím, že…

…že, mu do toho budou kecat lidi z venku?

Ano. A tohle se tam právě neděje. A pokud se o to někdo snaží a přináší jiné názory, je umlčován a označován za blbce. A to se mi na tom nelíbí. Kdybych to měl úplně zjednodušit, je to obora, kde si majitel vymezuje své vlastní léno. Vůči lidem ploty a návštěvní dobou, a ploty a jezy proti přírodě. A to je středověk, ne moderní ochrana přírody.

Přečtěte si také |

Obora Obelisk. Dvacet let práce, které do krajiny vrátily vodu

Radomír Dohnal

URL zprávy: https://ecomonitor.cz/zprava2.shtml?x=2541405