PRAHA (Ekolist) - Na počátku 90. let minulého století vznikl zákon, který má chránit zvířata proti týrání, jež jim způsobují lidé. Od loňského dubna prochází sněmovnou jeho novela, která má tuto normu sladit s legislativou Evropské unie. Jenže podle některých poslanců i podle některých nevládních organizací by nakonec mohl omlazený zákon chránit zvířata míň, než tomu bylo dřív.

Poslanci chtěli znovu umožnit tzv. kontaktní norování, při němž se cvičený pes dostává do bezprostředního kontaktu s lovenou šelmou, aniž by od sebe byli odděleni mechanickou překážkou. Tato fotografie je zveřejněna pod licencí GNU Free Documentation License (Svobodná licence GNU pro dokumenty). Využívá materiál z Wikimedia Commons
Foto: Ian Stickland/Wikimedia Commons

Důvodem pro novelizaci zákona je nutnost převést do českého práva evropské nařízení o ochraně zvířat během přepravy (jde například o minimální rozměry plochy pro jednotlivá zvířata podle druhu) a další související předpisy EU. Obecně všechna nařízení Evropského parlamentu a Rady EU platí přímo na území všech členských států EU a jsou závazná pro jejich občany a instituce a v oblasti podnikání pro fyzické i právnické osoby. Jsou tedy nadřazené národní legislativě jednotlivých států, která danou problematiku řeší. "V tomto případě je tedy Nařízení (ES) 1/2005 nadřazené zákonu na ochranu zvířat proti týrání a jsou-li v něm ustanovení upravující totéž, musí být ze zákona z důvodu duplicity odstraněna. Toto je samozřejmě jen jeden z důvodů pro novelu zákona 246/93 na ochranu zvířat proti týrání," vysvětluje Josef Holejšovský z České zemědělské univerzity.

Kromě toho je součástí novely i úprava postavení Ústřední komise pro ochranu zvířat v rámci nově přijatého správního řádu. Zdálo by se tedy, že nový zákon bude jen formálním převzetím evropské právní normy do českého prostředí. Přesto na sebe během projednávání stačil nabalit řadu témat, která toho s přepravou zvířat mnoho společného nemají."Novela neobsahuje téměř žádné návrhy zlepšující stav zvířat v ČR a naopak obsahuje některé návrhy, po nichž bude situace horší než je teď," tvrdí Barbora Večlová z organizace Svoboda zvířat.

Jedním z nich byla starost o zvířata, která jsou kvůli krutému zacházení odebrána majiteli. Podle ministerského návrhu se měla stát majetkem obce, která o porušení zákona na ochranu zvířat rozhodla. „Po celou dobu řízení i po jeho skončení by tedy obec musela financovat péči o zvíře ze svých prostředků, aniž by měla reálnou naději, že vynaložené prostředky někdy získá zpět,“ kritizoval ale takový postup Jan Potměšil z Kanceláře Svazu měst a obcí České republiky. V případě událostí, jako je týrání stáda koní, krav či drůbežího velkochovu, by se tak podle něj mohlo stát, že by obec musela přijímat rozpočtová opatření a omezit jiná vydání. Podle Potměšila byl lepším řešením návrh poslance Vladimíra Dlouhého (ODS), podle něhož by vlastnictví propadnutého nebo zabraného zvířete připadlo státu. S tím prý ale nesouhlasilo ministerstvo financí. Dlouhého návrh měl navíc urychlit odebírání týraného zvířete. „Politická realita je ale jiná, takže ochrana zvířat je sice na papíře, a to i levně, ale zcela neefektivní,“ řekl Ekolistu Jan Potměšil.

Podle ministra zemědělství Petra Gandaloviče bylo cílem této úpravy upřesnit povinnosti obcí a měst a zlepšit jejich právní postavení v případě odebrání týraného zvířete. „Města a obce nejsou v této chvíli připraveny na změnu, kterou jsme předkládali. Proto jsme se rozhodli souhlasit s vypuštěním celé části, která se týká měst a obcí,“ prohlásil nakonec ministr při projednávání ve Sněmovně. Nechtěl, aby trvání na principu zabavené zvíře platí obec, nakonec zkomplikovalo přijetí celé novely.

Do novely se ale nakonec dostal návrh, který nařizuje policii, aby se v případě, že musí zapečetit uzavřený byt nebo dům, ujistila, že v tomto prostorou nezůstane uzavřené žádné zvíře. To by mohlo kvůli nedostatku péče být týráno žízní, hladem nebo jakýmkoli jiným způsobem. „Tato věc není ošetřena v jiných právních předpisech, které umožňují některým orgánům provádět pečetění bytů či jiných prostorů, proto by jim to toto nařízení mělo nařídit jako povinnost,“ prohlásil poslanec Petr Zgarba (ČSSD).

Podle nevládních ochranářských organizací zase budou novelou ohrožena laboratorní zvířata – například kvůli tomu, že i nadále bude možné testovat na zvířatech detergenty, tedy nejrůznější čistící prostředky. V současnosti přitom prý není problém zjistit nebezpečnost těchto látek i bez použití zvířat. „Pro zákaz testování detergentů na zvířatech hovoří i fakt, že je už zakázáno takto testovat kosmetické látky. Navíc obdobný zákaz platí například v Německu a požadavky na přednostní používání alternativních metod testování vyplývají taky z práva EU,“ konstatuje Barbora Večlová z organizace Svoboda zvířat. Podle ní se jako alternativy pro testování detergentů dají použít podobné metody jako v případě testování kosmetiky. "Jedná se především testy na tkáňových a buněčných kulturách, lidských dobrovolnících nebo tkáních získaných například při operacích," říká Barbora Večlová z organizace Svoboda zvířat.

Používání detergentů, což je podle definice EU každá látka nebo přípravek obsahující mýdla nebo jiné povrchově aktivní látky určené pro prací a čisticí procesy, se v českém právním prostředí řídí evropským nařízením z roku 2004. Podle Zdeňky Trávníčkové ze Státního zdravotního ústavu je ovšem smyslem této právní normy docílit, aby detergenty byly biologicky rozložitelné. „Tato norma vůbec nic o testování na zvířatech neříká,“ myslí si Trávníčková.

Mycí prostředky běžně testují ve Zkušebním ústavu lehkého průmyslu. „V naší zkušebně neprovádíme – a pokud vím, tak jsme ani nikdy neprováděli – žádné testy na zvířatech. U detergentů zkoušíme především funkční vlastnosti, případně provádíme jednoduché chemické analýzy,“ říká k tomu David Nedoma, vedoucí pražské zkušebny ústavu.

V České republice se kosmetické výrobky na zvířatech testovat nesmějí, zákaz platí i u testování prototypů. Ve Státním zdravotním ústavu se testují kosmetické přípravky pouze na dobrovolnících, tedy na lidech. Jiná situace je u ingrediencí do kosmetických prostředků, které jsou chápány jako chemické látky a u nichž platí zákaz testů na zvířatech jen omezeně. Zkoušení podléhá právním normám o chemických látkách, z nichž vyplývají závazné toxikologické metody jak identifikovat nebezpečné vlastnosti u nových látek. Tyto metody zahrnují použití laboratorních zvířat. V České republice se však nesmějí testovat ani ingredience jako součásti kosmetiky. „Výrobci nové ingredience si tak musejí nechat tyto látky testovat v zahraničí,“ řekla Ekolistu Hana Bendová ze Státního zdravotnického ústavu.

Nevládním organizacím se ovšem v novele nelíbí ani to, že v návrhu novely zůstává možnost testovat přípravky na primátech. Vedle toho, že pokusy na primátech by podle nich bylo možné jednoduše nahradit větším využíváním moderních technologií, ani jejich spolehlivost prý není dostatečná.

S přepravou zvířat nesouvisel ani pozměňovací návrh zemědělského výboru, který do zákona vrátil možnost výcviku loveckého psa na jiném zvířeti. Jde o tzv. kontaktní norování, které původní zákon na ochranu zvířat proti týrání v roce 1992 zrušil. V praxi to vypadalo tak, že v umělé noře byl pes od lišky, kterou měl za úkol ulovit, oddělen mřížkou, aby nemohlo dojít k fyzickému poranění ani jednoho zvířete. „V podstatě jde o nerovný boj dvou zvířat, z nichž jedno – pes – je vycvičeno k tomuto způsobu štvanice,“ popisuje kontaktní norování Marcela Lund, prezidentka Nadace na ochranu zvířat. „Zvířata bojují v podmínkách, kdy ani jedno nemá dostatek prostoru k obraně, vzájemně se zraňují, a když se do sebe zakousnou, většinou se nepustí a nora musí být vykopána. Pak jsou od sebe zvířata násilím oddělena.“ Zraněný pes je podle Lund ošetřen a liška usmrcena, většinou ale až poté, kdy je štvanice na ni znovu opakována dalšími psy.

Myslivci ovšem potřebu kontaktní zkoušky psa se skutečnou šelmou v umělé noře hájí, protože bez ní prý není možné ověřit, zda by se pes v praxi osvědčil. „Norování je historický a velmi specifický způsob lovu určený k likvidaci některých druhů živočichů ukrývajících se pod zemí,“ píše Libor Řehák na stránkách Asociace profesionálních myslivců ČR. Podle něj rozhodně nejde o loveckou kratochvíli. Sám se domnívá, že jde o náročnou a nebezpečnou činnost, kterou prý od myslivců a jejich psů vyžaduje společnost. „Například trvalá regulace lišek je jednoznačně celospolečenským zájmem a ochranou jak zdraví občanů, tak stability ekosystémů,“ tvrdí Libor Řehák. Jak uvádí, „bezkontaktní zkouška loveckého psa má stejnou účinnost a vypovídací hodnotu jako kvalifikace plavců bez kontaktu s vodou na závody na překonání kanálu Lamanche“.

„Argument, že pes se bez takového výcviku nemůže dobře připravit na lov, je nesmyslný,“ namítá ale Marcela Lund. Podle ní bezprostřední střet psa se zajatým zvířetem naprosto nesimuluje reálné podmínky. „Jde tedy prokazatelně o mimořádně kruté a ničím ospravedlnitelné týrání,“ tvrdí ředitelka Nadace na ochranu zvířat.

Poslanci nakonec při hlasování ve třetím čtení zákona kontaktní norování umožnili. Podle Nadace na ochranu zvířat tím otevřeli dveře krajně krutému způsobu výcviku psů-norníků. Zvířata štvaná proti sobě,totiž podle nadace prakticky nemůžou zaujmout obranné postavení a uchránit se před zraněním.

Neúspěšně dopadla ve sněmovně i snaha poslance Strany zelených Přemysla Rabase, který prosazoval omezení chovu kožešinových zvířat na farmách a taky zrušení možnosti lovit ryby na živou rybku. „Slýchávám, že nižší obratlovec, jako je ryba, nemá takové vnímání bolesti a že se s ní může nakládat trošku jinak než s teplokrevným živočichem … Je nám jedno, když rybička skáče na háčku a trhá si postupně páteř, protože je to tradice,“ prohlásil při projednávání ve sněmovně a s odkazem na obřízku žen v Africe dodal, že od tradice je někdy dobré ustoupit.

Když v polovině letošního ledna o zákonu rozhodoval Senát, vrátil předlohu s pozměňovacími návrhy sněmovně. Rybkami se nezabýval, odmítl ale znovu povolit kontaktní norování. Zachování dosavadní praxe, kdy je liška ve cvičné noře od psa oddělena mřížkou, která brání vzájemnému napadení obou zvířat, navrhl místopředseda Senátu Jiří Liška (ODS), původním povoláním veterinář. Upozornil, že kontaktní norování by bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR a že současnou možnost považuje za zcela dostačující. „Tato změna je pro mě nepřijatelná nejen proto, že my lišky si musíme pomáhat, ale především proto, že tento způsob výcviku je pro obě zvířata, a samozřejmě daleko víc pro lišku než pro psa, přinejmenším stresující záležitostí, často spojenou s bolestí a se zraněními,“ podotkl Liška.

O zákonu vráceném Senátem do Sněmovny bude jednat dolní komora v úterý 5. února.

Tento článek vznikl díky projektu Environmentální občanské poradenství, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Za obsah článku je výhradně zodpovědná serveru Ekolist.cz a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.

 

Hugo Charvát

URL zprávy: https://ecomonitor.cz/zprava2.shtml?x=2072548