PRAHA (Ekolist) - Válka je zcela nepřirozeným a život ničícím jevem, v němž je destrukce přírody neboli ekocida (z řeckého οικος - dům a lat. Caedo - zabíjet) nanejvýš patrné.

Výsledkem ruské agrese na Ukrajině jsou nejen lidské oběti a utrpení, ničení infrastruktury a dalších materiálních hodnot, ale také nenapravitelné škody na životním prostředí, přírodních ekosystémech, flóře, fauně, zemědělské půdě atd. Ukrajina již nyní stojí před úkolem odhadnout škody na životním prostředí a následně pohnat Ruskou federaci k odpovědnosti za všechny zločiny spáchané na území suverénní země, včetně zločinů proti přírodě.

K historii problému

Termín "ekocida" zavedl americký biolog a bioetik Arthur W. Galston (1920-2008) na konferenci o válce a národní odpovědnosti ve Washingtonu (1970). Navrhl použít tento termín k popisu katastrofálních důsledků aplikace herbicidu Agent Orange během války ve Vietnamu, kdy americká armáda v letech 1962-1970 použila přibližně 757 milionů litrů tohoto defoliantu. Byl použit k ničení lesů za účelem odhalení pozic a tras vietnamské armády. Arthur W. Galston tvrdil, že rozsáhlé šíření defoliantu ničí důležité ekologické niky v regionu.

Skupina amerických vědců pak vypracovala zprávu, v níž poukázala na negativní dopady Agent Orange nejen na životní prostředí, ale i na lidské zdraví. Lobbovali také za zásadní toxikologický výzkum. Tyto snahy nakonec vyústily v rozhodnutí prezidenta R. Nixona zakázat používání defoliantu Agent Orange.

Válka ve Vietnamu se stala výchozím bodem pro ostré a rozsáhlé diskuse na mezinárodní úrovni o důsledcích války pro životní prostředí. Masivní ničení životního prostředí je způsobeno nejen cílenou úpravou ekosystémů, ale také rozsáhlým používáním výbušné a zápalné munice, následnými lesními požáry atd.

V roce 1972 švédský premiér Olof Palme ve svém projevu na stockholmské konferenci OSN o životním prostředí člověka použil termín "ekocida", aby vyjádřil své znepokojení nad důsledky války ve Vietnamu. O ekologických procesech, které lze označit za "ekocidu", se diskutovalo i souběžně s oficiálními platformami. Stojí za zmínku, že paralelní platformy jsou na takovýchto mezinárodních fórech běžnou praxí. Jejich organizátory a účastníky jsou zástupci národních a mezinárodních nevládních organizací, domorodých obyvatel, místních komunit a dalších aktérů občanské společnosti. Tento termín však bohužel nebyl ve Stockholmské deklaraci zakotven.

O rok později americký právník Richard Falk jako jeden z prvních oficiálně nastínil definici "ekocidy" a navrhl přijetí Mezinárodní úmluvy o trestném činu ekocidy. Později, v roce 1978, navrhla subkomise OSN pro prevenci diskriminace a ochranu menšin doplnit trestný čin ekocidy do Úmluvy o genocidě (Úmluva o prevenci a trestání zločinu genocidy) a do Dodatku, v němž bylo "rozsáhlé, dlouhodobé a závažné poškozování přírodního prostředí" uvedeno na seznamu válečných zločinů (článek 8 b, IV) v Římském statutu (1998). (Římský statut).

V červnu 2021 vypracovala skupina nezávislých odborníků ve spolupráci s nadací "Stop ekocidě" návrh změny Římského statutu týkající se právní definice ekocidy. Navrhuje považovat ekocidu a genocidu za důležité články Úmluvy o genocidě, neboť jakýkoli masivní zásah do životního prostředí ohrožuje základy existence určitého národa, etnické skupiny nebo komunity, jejich tradiční životní styl a bezpečnost.

Nicméně některé země již tuto terminologii přijaly do svých vnitrostátních právních řádů. (Zákon o ekocidě v národních jurisdikcích). Jedná se o země bývalého SSSR, včetně Ukrajiny a Ruské federace. S ohledem na data přijetí těchto zákonů se mohu domnívat, že šlo o reakci na černobylskou havárii v roce 1986 a další negativní důsledky využívání přírody v bývalém SSSR. Neexistují však žádné precedenty pro uplatňování těchto zákonů v praxi.

Zamyšlení nad situací na Ukrajině

V návaznosti na každodenní zprávy o ruské agresi, která porušuje všechny mezinárodně dohodnuté konvence o válce (Více viz: Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny; Ženevské konvence: Jak je Rusko porušuje), je zřejmé vážné a rozsáhlé poškození životního prostředí, klimatu, přírodních ekosystémů, biologické rozmanitosti a biotopů.

Neméně ničivé škody jsou způsobovány agroekosystémům, zemědělské půdě atd. Při analýze důsledků války ve Vietnamu jeden z průkopníků v oblasti výzkumu vztahu války a životního prostředí Arthur H. Westing tvrdil, že důsledky účelové modifikace ekosystémů jsou nejvíce patrné v regionech, kde se významná část obyvatelstva zabývá zemědělstvím a je na něm závislá. (Westing, 1974).

Odhad padesát let starých událostí lze nyní použít pro hodnocení současné situace na Ukrajině, kde zemědělství hraje významnou roli v ekonomické prosperitě a potravinové bezpečnosti země, podílu na HDP (asi 11 %), zaměstnanosti, samozaměstnanosti a obživě mnoha lidí. Zemědělství je navíc základním rysem tradičního životního stylu a sebepojetí mnoha Ukrajinců a Ukrajina má image "obilnice" světa. Podle údajů z roku 2018 žilo na venkově přibližně 31 % ukrajinské populace a přibližně 15 % bylo zaměstnáno v zemědělském sektoru.

V důsledku ruské agrese však byla jarní setba v roce 2022 narušena a mnoho zemědělských ploch se nachází v zóně vojenských akcí nebo jsou předmětem cíleného ničení zaminováním a intenzivním ostřelováním ze strany Rusů. Podle Arthura H. Westinga tyto akce odpovídají kritériím ekocidy, kdy se cílem ničení stává samotné životní prostředí.

Tato situace v kombinaci s námořní blokádou narušující vývoz obilí, krádežemi zásob obilí ze sýpek a zemědělských plodin, ohrožuje bezpečnost potravin nejen na Ukrajině, ale i v mnoha dalších zemích. (Více viz: Zaostřeno: FAO reaguje na ukrajinskou krizi). V současné době je například v ukrajinských přístavech zablokováno více než 4,5 milionu tun obilí. To může mít za následek nárůst míry hladu a úmrtnosti v mnoha zemích Afriky a Asie a vyvolat nové vlny uprchlíků ze zranitelných regionů a další sociální a politické napětí v našem globalizovaném světě.

Mezi ekocidou a genocidou existuje zřejmá souvislost. Genocida je definována jako „záměr zcela nebo zčásti zničit národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu“ a „úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení“. (Úmluva o prevenci a trestání zločinu genocidy).

Současná rozsáhlá ruská agrese proti Ukrajině je navíc také přímým pokračováním koloniální politiky ruského i sovětského impéria a jejich ekocidních a genocidních praktik, jimiž trpěli nejen Ukrajinci, ale i další porobené národy. Proto lze a mělo by se o odhalování zločinů ekocidy uvažovat optikou dekolonizace, která je stále v národním programu Ukrajiny. Tuto válku lze vnímat jako boj za národní nezávislost, demokratické hodnoty a humanitu, které nelze získat bez rozchodu s ruskou a sovětskou koloniální minulostí. Národní suverenita je nemyslitelná bez suverenity nad přírodními zdroji, přičemž recipročně je odpovědné hospodaření s přírodou úzce spjato s osobní a občanskou suverenitou. (Gardashuk, 2017; 2021). Nyní agrese Ruské federace demonstruje její imperialistické ambice jako nástupce bývalého Ruského impéria i SSSR. Ruská agrese na Ukrajině bude mít celosvětově destruktivní důsledky pro životní prostředí a bezpečnost potravin a kvalitu života lidí.

Není snadné určit, zaznamenat a vyhodnotit konečné důsledky ničení životního prostředí, pokud jde o rozsah poškození a vyčerpání přírodních ekosystémů, jde o složitou věc, kde hraje roli i propojenost mezi příčinami a následky v prostoru a čase. Zvláště to platí pro klima, kdy se emise škodlivých látek do atmosféry při vojenských akcích a jimi způsobené technogenní katastrofy přenášejí na velké vzdálenosti a mají kumulativní účinek.

Je třeba zmínit, že válka není jediným faktorem ekocidy (vojenské ekocidy). Její příčinou jsou také koloniální/neokoloniální praktiky (koloniální ekocida), rozsáhlé využívání přírodních zdrojů a škodlivé průmyslové činnosti (průmyslová ekocida) bez ohledu na životní prostředí a místní komunity. Všechny tyto faktory jsou však úzce propojeny. Vnímání zločinu ekocidy navíc závisí na sebeidentifikaci různých společenství, duchovním zakořenění lidí v přírodě a sakralizaci přírody, kdy jsou lidé hluboce přesvědčeni, že "ve vzájemně závislém živém společenství není možné uznávat práva pouze lidských bytostí, aniž by došlo k nerovnováze v rámci Matky Země". (Všeobecná deklarace práv Matky Země). Proto, za prvé, zločiny proti přírodě mají nejen právní, ale také sociální, etický a existenciální rozměr; za druhé, rozpoznání zločinů ekocidy patří nejen do oblasti práva, ale také do výzkumu v oblasti antropologie, sociologie, sociální psychologie, veřejného mínění, advokacie a aktivismu.

Závěr

Ruská agrese na Ukrajině má zjevné rysy ekocidy. A přestože se o právním statusu trestného činu ekocidy na mezinárodní úrovni stále diskutuje, samotný pojem "ekocida" přesáhl rámec daleké judikatury (právní teorie) a rozšířil se a zapustil hluboké kořeny v médiích, veřejném mínění a různých formách environmentálního a lidskoprávního aktivismu.

Proto by na jedné straně měly být všechny zločiny spáchané Ruskou federací proti přírodě a životnímu prostředí pečlivě zdokumentovány jako důkazy válečných zločinů pro budoucí soudní spory. Na druhé straně je informování veřejnosti a formování veřejného mínění schopno podpořit jak spravedlivé posouzení konkrétních zločinů současné války, tak další varování před ničením biosféry naší planety jako našeho společného domova.

Reference

Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide. https://www.un.org/en/genocideprevention/documents/atrocity-crimes/Doc.1_Convention%20on%20the%20Prevention%20and%20Punishment%20of%20the%20Crime%20of%20Genocide.pdf

Ecocide Law. History. https://ecocidelaw.com/history/

Ecocide Law in National Jurisdictions. https://ecocidelaw.com/existing-ecocide-laws/

In Focus: FAO responds to the Ukraine crisis. https://www.fao.org/in-focus/en/

Gardashuk T. (2017). Colonialism, Postcolonialism and Environmental Crisis (Ukrainian Experience). Almanac of Ukrainian Studies. (In Ukr.). Кyiv: “Milenium+”, 20, 21-26. https://cutt.ly/eGn52lZ

Gardashuk T. (2021). Environmental Colonialism and State Sovereignty: the experience of Ukraine. Thirty Years of Ukraine's

Independence: achievements, problems, and prospects. Philosophical Thought, 3, 21-24. https://dumka.philosophy.ua/index.php/fd/article/view/544

Geneva Conventions: How Does Russia Violate Them And Blame Ukraine? Explains VoxCheck. (In Ukr.). https://voxukraine.org/zhenevski-konventsiyi-yak-yih-porushuye-rosiya-a-zvynuvachuye-v-tsomu-ukrayinu

Ministry of the Foreign Affairs of Ukraine. https://mfa.gov.ua/en/searchresult?site_id=1&key=statements+geneva+conventions

Rome Statute of the International Criminal Court. https://legal.un.org/icc/statute/99_corr/cstatute.htm

Universal Declaration of Rights of Mother Earth (World People’s Conference on Climate Change and the Rights of Mother Earth Cochabamba, Bolivia April 22, 2010). https://www.garn.org/universal-declaration/

Westing Arthur H. (1974) Arms Control and the Environment: Proscription of Ecocide. Bulletin of the Atomic Scientists, 30:1, 24-27. https://doi.org/10.1080/00963402.1974.11458071

Text vyšel v angličtině v časopise Envigogika. Článek je strojově přeložen pomocí překladače DeepL, následně redakčně upraven.

Tetiana Gardashuk

URL zprávy: https://ecomonitor.cz/zprava2.shtml?x=2802458