PRAHA (Ekolist) - Čtyři pětiny Čechů ve věku 15-20 let považují změnu klimatu za závažný problém. Jsou nejvíce motivovanou věkovou skupinou, která se chce do ochrany klimatu zapojovat. Ale něco jim brání. Výzkumník Ondřej Kácha se svými kolegy z organizace Green Dock tyto překážky odhalil a popisuje i další poznatky, které v této oblasti nasbírali. Upozorňuje třeba na to, že zapáleným dobrovolníkem může být i aktivní senior, potřebuje však dobré informace.

V minulém roce realizovala nezisková organizace Green Dock výzkum financovaný Člověkem v tísni pod názvem Zapojování mladých lidí do řešení klimatické změny. Zjišťovala v něm bariéry i příležitosti pro neziskové organizace, školy nebo samosprávy, které by si mladé lidi přály zapojovat do řešení problémů spojených s klimatickou změnou. A také navrhla několik doporučení, jak toho nejlépe dosáhnout. Na výzkumu se podíleli Ondřej Kácha, Bronislav Farkač a Adéla Becková.

Zjednodušovat, zjednodušovat a zjednodušovat

Výzkumníci ve zprávě popsali pět fází typické cesty mladého člověka k zapojení do ochrany klimatu – od prvotních sympatií až po spokojené zapojení se v nějaké iniciativě nebo nalezení vlastní aktivní cesty. O celé cestě lze uvažovat jako o „trychtýři“. V první fázi je trychtýř nejširší a postupně se zužuje až k té poslední. Většina lidí se tak zastaví u budování prvních sympatií k ochraně klimatu. Řeknou si, že je důležité se tématu věnovat, nicméně jejich chování se pak neposune za osobní rovinu drobných aktivit, jako je třídění odpadu nebo omezování cest autem.

Druhá fáze od nich už vyžaduje aktivní hledání, dozvídání se o různých environmentálních iniciativách. To je pro ně mnohem těžší, protože musí zpracovat mnohem víc informací. Zjistit si, co se dá udělat pro životní prostředí, je relativně jednoduché. Weby se totiž shodují na tom, že se má třeba méně létat letadlem a jíst méně masa. Ale když člověk hledá, do jakého projektu se může zapojit, narazí na to, že každá stránka vypadá úplně jinak.

„V Česku máme na jednu stranu štěstí, že tu environmentálních projektů existuje mnoho,“ popisuje problém českého neziskového prostředí Ondřej Kácha. „Na druhou stranu jejich množství mnohé mladé lidi odrazuje. Každá environmentální iniciativa se prezentuje svým způsobem a skrze své komunikační kanály. To je pro člověka, který se o téma teprve začíná zajímat, velmi náročné,“ dodává.

Jednou z těch nejdůležitějších cest, jak se dostat do té druhé fáze, je podle výzkumníků zjednodušovat. Environmentální organizace či projekty by měly transparentně komunikovat, co by zapojení obnášelo, jak časově a výkonově náročné by bylo. Měly by tu práci představit skrze další mladé lidi, kteří by měli být hlavními messengery. Může se třeba i několik environmentálních organizací domluvit a uspořádat virtuální událost, při které jejich zástupci v rámci určeného času představí svou činnost. Lidé by tak nemuseli navštěvovat internetové stránky jednu za druhou a snažit se to skládat dohromady sami.

Školy jako hybatelé pozitivních změn

Další možností jsou podle Káchy školy, do kterých mladí lidé tak jako tak chodí. Do povinně volitelné výuky může být například zařazena i hodina, ve které by bylo představeno několik environmentálních projektů. Studenti by si z nich mohli vybrat a realizovat svou environmentální činnost.

Výzkumníci narazili i na případy, kdy se studentům činnost v environmentální iniciativě počítala do středoškolského studia. Podobně je tomu tak i u některých zaměstnavatelů, kteří např. jeden den v měsíci či jeden týden v roce umožní svým zaměstnancům strávit dobrovolnictvím. V Česku takové školy a zaměstnavatelé jsou, je jich ale zatím málo. Pomalu přibývají, zatím však výrazně převažuje počet samotných učitelů, kteří své žáky v aktivitách podporují na individuální bázi. Diskriminace, radikalita a ne-hierarchie

Aktivní mladí lidé se musí často vyrovnávat s negativními nálepkami a oporu od rodičů či jiných kruhů přátel mají bohužel spíše zřídka. Nacházejí ji spíše u podobně aktivních lidí. Výzkumníci Green Docku bohužel od některých aktivních dobrovolníků slyšeli, že se i uvnitř své dobrovolné iniciativy setkávají s problémem diskriminace vůči svému věku. Vzhledem ke svým parametrům výzkum zaznamenal především ageismus plnoletých členů iniciativ vůči těm mladším. Podle Ondřeje Káchy jsou ale obecně mezigenerační rozdíly jedním z velkých témat, kde to má tendenci jiskřit.

„Lidé jsou ze své podstaty náchylní k vytváření předsudků a stereotypizaci druhých,“ upozorňuje Kácha. „To bohužel platí i v environmentálních iniciativách. Mělo by být povinností každého environmentálního projektu a organizace, aby ve svém fungování měly obsažené kontrolní mechanismy, které pomáhají ageismu předcházet, stejně jako dalším formám diskriminace,“ dodává.

Mladší lidé se navíc častěji zapojují do hnutí a iniciativ nacházejících se spíše na radikálnějším spektru, které narušují společenský řád. Lidé, kteří jsou s řádem společnosti spokojeni, pak mají přirozeně hodně silné tendence proti narušitelům brojit a vytvářet si vůči nim dodatečné stereotypy, které pak znesnadňují spolupráci.

Může se také stát, že do mnoho let fungující organizace s nějak vystavěnou strukturou, hierarchií a systémem hodnot přijde radikální mladý a pokusí se přizpůsobit její chod svým vizím a hodnotám. Podle Káchy jsou organizace v jistém ohledu podobné státu – mají jistou míru regulace a kontroly. Čím větší je organizace, tím náročnější je změna jejího fungování. U nás je výjimkou třeba hnutí Fridays For Future, které funguje nehierarchickým způsobem a když nějaký člen přinese nápad a sežene si lidi, může ho realizovat.

Dobrovolnictví je třeba promyslet a zkušenosti sdílet

Nezřídka se mladí lidé z iniciativy, ve které se už nějak etablují, po nějaké době rozhodnou odejít. Někteří z nich se rozhodnou založit vlastní projekt poté, co se v předchozí už něco naučili o jejich fungování. Jiní přestanou vidět dopad svých aktivit na životní prostředí nebo jim přijde moc malý. Výzkumníci přišli také na to, že někteří mladí lidé odcházejí kvůli tomu, že daná iniciativa od nich očekávala více času, zapojení nebo výkonu, než jí mohli dát.

Podle Ondřeje Káchy se to děje proto, že mladí dobrovolníci jdou do toho často s tím, že mají navíc třeba hodinu nebo dvě ze svého volného času. Jenže lidé na vedoucích pozicích jsou často perfekcionisti, kterým odvedená práce nepřijde dostatečná a potřebují, aby jim hodiny dali aspoň čtyři.

„Myslím si, že je to opravdu na rozhodnutí té dané environmentální iniciativy, zda chce sestávat z menšího množství hodně investovaných jednotlivců, nebo naopak chce sdružovat co nejvíce lidí a nevyžadovat od nich příliš,“ domnívá se Kácha. Pokud se chce iniciativa vydat tou druhou cestou, měla by podle něj umožňovat zapojení mladých lidí na několika úrovních, které by se lišily časovou náročností a dalšími požadavky. Takový model je pak použitelný spíše v případě větších, už etablovaných organizací, které mají kapacity a finanční prostředky na to, aby v nich aspoň jejich vedení mohlo pracovat na plný úvazek.

Dá se předpokládat, že když si organizace hned na začátku neodradí dobrovolníka vysokými požadavky, tak o to spíš v ní bude zůstávat a možná bude i sám od sebe svůj čas v ní postupně prodlužovat. Zvlášť ze začátku, kdy organizaci poznává, seznamuje se s jejími prioritami, hodnotami i lidmi, by tohle všechno mělo být bráno v úvahu a tolerance by měla být vyšší. Podle Káchy se jedná v podstatě o zkušební období.

Od aktivnějších dobrovolníků v zavedených organizacích navíc výzkumníci slýchávali, že v momentě, kdy si chtěli založit vlastní iniciativu, najednou narazili na spoustu úkolů, které do té doby nevzali v potaz, tzn. projektový management, marketing, finance, získávání grantů, vedení spolku atd. Ondřej Kácha zde vidí prostor pro zkušenější organizace, které by mohly předávat své znalosti dál.

Obce by měly znát benefity energetických úspor i občanského aktivismu

Výzkumníci Green Docku nabídli také rady obcím, jak nastavit mladým podmínky pro aktivity v řešení problémů spojených s klimatem. Jak ale motivovat samotné obce? Řešení klimatických problémů někdy přináší i okamžité benefity pro danou obci a její občany. Příkladem je podpora environmentálních spolků, které uklízí místní přírodu od odpadků. Mnoho obcí má také ve své rozvojové strategii aktivizaci svých občanů a podporu společenského života.

Podle Ondřeje Káchy se na obecné rovině environmentálních témat odehrává velký vývoj, zvlášť v oblasti energetiky. Obce hodně řeší energetické komunity. Například hledají cesty, jak motivovat sousedy, aby se dali dohromady a založili vlastní spolek, který si bude vyrábět svou elektrickou energii. To celé navíc velmi prosazuje Evropská unie.

Kritické léto a naděje v systémové změny

Letošní léto bylo extrémní. Bylo sucho, horko, zprávy byly plné požárů v dalších evropských zemích. To samozřejmě ovlivňuje vnímání klimatické změny ve společnosti. Obecně lidé ve výzkumech veřejného mínění vedených v létě častěji říkají, že je změna klimatu závažný problém. Víc si ji uvědomují.

„Věřím, že i tohle zlé bude k něčemu dobré. Extrémní jevy tomu tématu dokážou ve společnosti zvýšit salienci (výraznost, míra důležitosti či nápadnosti), lidi se o něm víc baví,“ říká s dávkou optimismu Ondřej Kácha. „Otázkou pro nás psychology je, jak pomoci těm lidem, kteří se o tom jenom baví, aby svoje nové postoje a záměry přesunuli do reálné aktivity,“ dodává.

Podle něj je opět jednou z nejlepších cest aktivity lidem zjednodušovat - nejen skrze environmentální organizace, ale i zjednodušováním informací. Spousta lidí ještě dnes neví, jaké jsou ty nejefektivnější akce, které můžou dělat pro snížení emisí. Hůře se však lidem vysvětluje potřeba systémové změny. A oni s tím také jsou méně schopni něco udělat. Podle Káchy i tady může pomoci salience katastrof. Lidé si pak mohou říct, že nemá cenu, aby jen jedli míň masa, ale že také potřebují změnit nastavení systému. A pak se přidají do větších skupin. V psychologických výzkumech je tento obecný trend vysledovatelný.

Aktivismus pro všechny generace

Dá se předpokládat, že v letošním kritickém létě nad environmentálními problémy přemýšleli asi i senioři. Situace je může zúzkostňovat a souběžně u některých z nich může narůstat motivace nějak se zapojit do řešení problému.

Podle Ondřeje Káchy jsou mezi nimi velké rozdíly. Někteří senioři tráví většinu času doma a je těžké s nimi navázat komunikaci. Jiní jsou naopak aktivní a jsou členy různých zájmových kroužků, jezdí spolu autobusy na výlety a podobně. Pokud by nějaké iniciativy měly zájem tyto lidi aktivizovat, mohlo by pomoci najít komunikační kanály nebo skupiny, jichž jsou součástí a v nichž je už vybudovaná důvěra, a představit jim možnosti zapojení přes ně.

Podle Káchy není starší generace radno podceňovat ani coby možné účastníky protestů, akcí nebo happeningů. I na příkladech ze zahraničí je totiž patrné, že třeba akcí Extinction Rebellion se zástupci starších vrstev často účastní, i když jich je samozřejmě mnohem méně.

Pro zapojení seniorů by to chtělo systém těchto akcí promyslet, uzpůsobit jim ho, zatraktivnit - třeba prostřednictvím účasti lidí, které zástupci starších generací znají. „A pokud ne, mohou tito lidé zůstat v rovině mírnějšího občanského aktivismu tím, jak volí nebo že třeba píší dopisy zastupitelům a podobně. Na nejnižší úrovni se můžou bavit se svými vrstevníky a snažit se je ovlivnit tak, aby to nehodili politikům, kteří tyto problémy neřeší,“ říká k tomu Kácha.

Podzimní opadnutí letní odhodlanosti něco s klimatickou změnou dělat přitom neočekává velké. V zimě mohou opadnout environmentální témata, ale zase možná nastoupí energetická krize, jejíž řešení jsou na klimatickou změnu vázaná.

„Někteří experti predikují, že tahle zima bude ještě horší než ta předešlá. Zase tu bude téma obnovitelných zdrojů a jak to udělat, abychom byli nezávislejší a soběstačnější. Otázkou zůstává, jakým směrem se stočí společenská debata. Zdali se nám podaří udělat další krok k energetické nezávislosti či si budeme nadávat, že nemáme více obchodních dohod o dodávkách ropy a zemního plynu. Já doufám, že environmentální témata ve společnosti zůstanou a budou se řešit i nadále,“ neztrácí naději Ondřej Kácha.

Barbora Vrablíková

URL zprávy: https://ecomonitor.cz/zprava2.shtml?x=2897575