Datum: 22. 8. 2011 Název: Tak nevím, ale.... Autor: Honza To Richard Souhlasím s Vámi, nicméně z hlediska duchovního není rozhodující život člověka, ale fakt, že je schpen v hodině své smrti uvědomit si chybu, přijmout ji, projevit lítost a požádát (upřímně v duchu) o odpuštění. V takovém případě dosáhl z hlediska svého vvoje maximum. Fakt, že umře, je naprosto podružný, protože to, co měl v životě pochopit a poznat, pochopil a poznal. Skutečnost, že svým jednáním onen člověk způsobil někomu neštěstí nebo poničil přírodu, je opět podružný. Příroda bude žít (i bez člověka) v jiné podobě stále a stále se bude vyvíjet. A ještě k tomu neštěstí způsobenému jinému člověku: Jediné, co má v životě smysl, je odpuštění, tj. bezpodmíněčná láska...   Reagovat Zpět na diskusi

---