Než se podíváme na konkrétní cíle, je třeba hned na úvod uvést, že všechny tři dokumenty jsou obsáhlé materiály, jejichž srozumitelnost a uchopitelnost pro širokou veřejnost není bez bližší orientace v problému klimatické změny příliš přívětivá. To platí obzvláště pro VPEK, který má téměř 500 stran a celkově trpí nepřehlednou strukturou. Kromě toho, přestože každá z koncepcí má svůj vlastní záběr řešených otázek a vlastní cesty a nástroje, jak stanovených cílů dosáhnout, současně se materiály v řadě věcí prolínají nebo překrývají. Tyto návaznosti nejsou blíže v textech dokumentů specifikovány.
Dokumenty jsou doprovázeny „manažerským shrnutím“ (u SEK jde o úvodní kapitolu), nicméně v této základní informaci určené pro veřejnost jasné vytyčení základních cílů ČR není vždy zcela dostatečné. Ke konkrétním cílům
POK stanovuje dvě roviny cílů – cíle krátkodobé a cíl dlouhodobý. V krátkodobém horizontu je cílem České republiky snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů alespoň o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Tento cíl, který je shodný s cílem EU v této oblasti, má byt naplněn díky rozvoji obnovitelných zdrojů energie (OZE), zvyšování energetické účinnosti a pomocí úplného ukončení těžby a spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033. Nicméně, dle POK modelový scénář údajně umožňuje snížení emisí v ČR do roku 2030 nikoli o 55 %, ale až o 62 %. Možnost navýšit ambice České republiky nad 55 % však není dále zvažována, což je škoda zejména ve vztahu k dalším iniciativám v ČR, které se klimatickými cíli zabývají. Pokud totiž jde o cíl ČR v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, můžeme poukázat na návrh klimatického zákona, který v roce 2023 připravila Pirátská strana. Ten požaduje snížení v daném období o 65 %.
Mimo to lze zmínit také požadavky klimatické žaloby podané v dubnu 2021. Žalobci v ní původně pracovali s požadavkem snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % (v žalobě usilovali o potvrzení toho, že žalovaní, tj. vybraná ministerstva a vláda, postupovali protiprávně tím, že nepřijali dostatečná opatření směřující k danému cíli). S ohledem na další vývoj soudního procesu však žalobci žalobní návrh upravili. Doplnili jej tak, že východiskem pro stanovení konkrétního závazku ČR v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 (tak, aby mohlo dojít k udržení nárůstu globální teploty do 1,5 °C podle Pařížské dohody a podle žalobců tedy i naplnění závazků plynoucích z lidských práv), mají být alternativně (podle různých metod výpočtu na základě tzv. uhlíkového rozpočtu) hodnoty a. 81 % b. 84 % nebo c. 89,76 %. To jsou na první pohled hodnoty mnohem vyšší než strategický cíl ČR ve výši 55 %. Je třeba se ptát, zda jsou vyšší cíle dosažitelné, a tedy reálné a zda by ambice ČR neměly být vyšší, a to např. v rovině stanovení nižšího pevného cíle se současným závazkem vyvinout úsilí dosáhnout v daném období cíle vyššího.
Dalším krátkodobým cílem je cíl pro období do roku 2040. V tomto období se má strategie pro Česko do velké míry odvíjet od strategie EU. Dnes již ale víme, že Evropská komise v únoru navrhla cíl snížení emisí pro období do roku 2040 o 90 % oproti roku 1990. Tento návrh logicky nemohl být v národních strategiích ještě zohledněn (a neprošel ani celým legislativním procesem na úrovni EU), nicméně je to jasný signál, že bude nutné klimatická opatření dále intenzivně rozvíjet. Současně je třeba upozornit na některé iniciativy a diskuse, které zpochybňují splnitelnost cílů při současném zachování konkurenceschopnosti nebo vyjadřují obavu ze spoléhání se na dosud nevyzkoušené a drahé technologie jako je zachytávání uhlíku. Ozývají se také silné protesty zemědělců namířené celkově proti opatřením vyplývajícím z Green Dealu či obecně environmentální politiky EU, což může mít vliv na další legislativní vývoj na úrovni EU.
Jak už bylo výše naznačeno, dlouhodobým cílem POK je dosažení cíle klimatické neutrality ČR do roku 2050. (Podle MŽP použitý modelový scénář dosahuje na snížení emisí o přibližně 95 % oproti roku 1990 a zbývající emise bude potřeba vykompenzovat zvýšeným ukládáním uhlíku v půdě a lesích nebo jejich zachytáváním v průmyslu a energetice.) Klimatickou neutralitou se zde rozumí dosažení rovnováhy mezi zbývajícími emisemi skleníkových plynů a přirozeným a průmyslovým pohlcováním a ukládáním oxidu uhličitého. Dosažení tohoto cíle má být spojeno se současným zajištěním příznivého sociálně-ekonomického rozvoje. Uvedený cíl je třeba chápat jako závazek ČR zajistit souběžně s klimatickými cíli příznivý sociálně-ekonomický rozvoj. Pokud jde o sociálně-ekonomické rozvoj, bylo by možné zvažovat také určité změny v lidském chování. Dekarbonizační scénář (na který POK odkazuje) však zásadní behaviorální změny (např. změnu postoje vůči vlastnictví automobilu a dopravě, stravovací návyky, snížení teploty vytápění apod.) nepředpokládá. Na druhé straně je podle POK např. v sektoru zemědělství „hlubší dekarbonizace“ závislá na změně stravovacích návyků (snížení spotřeby masa a živočišných výrobků). Také se uvádí, že modelace obecně předpokládá „racionalitu všech aktérů v ekonomice od průmyslu, po domácnosti, tj. přípravu investic na základě ekonomického vyhodnocení jejich výhodnosti“. Proto je možná škoda, že v POK (a dalších dokumentech) chybí konkrétnější zmapování postavení člověka/jednotlivce v systému klimatických opatření, které by mohlo přispět k lepšímu porozumění potřebných změn.
Jaké je směřování k cílům?
Vzhledem k tomu, že POK je primárně mitigační strategií, zabývá se zejména opatřeními ke snížení emisí a nahrazení fosilních zdrojů. Zásadní opatření se tak mají týkat ukončení uhlí, navýšení obnovitelných zdrojů energie (OZE) a jaderné energetiky. Vedle toho se sledované koncepce věnují sektoru budov, zvýšení energetické účinnosti, využití biometanu a vodíku, zachytávání a ukládání uhlíku a řadě dalších opatření, pro účely tohoto příspěvku však vybíráme jen první tři uvedené oblasti.Ukončení využívání uhlí je nedílnou součástí, resp. podmínkou transformačního procesu. Strategické dokumenty s tím již výslovně počítají. VPEK počítá se snížením podílu fosilních paliv na spotřebě primární energie na 50 % do roku 2030 a 0 % do roku 2050 a požaduje zcela utlumit využití uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033. Stejně tak POK odkazuje na modelový scénář, který předpokládá úplné ukončení těžby a spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla ve stejném roce.
Na úseku OZE se počítá se zásadním navýšením kapacity solárních a větrných elektráren. Podpora OZE je tak součástí všech tří strategií.
Všechny tři koncepce zohledňují nové požadavky EU na mapování území pro umístění OZE a věnují se také urychlení povolovacích režimů pro OZE. To je na jedné straně vítaný přístup. Na druhé straně je jeden cíl promítnutý do několika úkolů v několika koncepcích. Jedním provedeným opatřením lze následně vykázat splnění několika úkolů v různých koncepcích, což může být zkreslující pro jejich následné hodnocení. K úvaze je tedy užší provázanost řešených koncepcí či společný přehled (plnění) úkolů.
Podle sledovaných koncepcí panuje shoda na tom, že zásadním zájmem ČR je udržet a zvýšit využití jaderné energetiky. Jaderná energetika má hrát primárně roli při výrobě elektřiny, ale potenciálně také například ve výrobě tepla, nebo vodíku. Nové předpokládané kapacity pro jaderné zdroje zahrnují nový reaktor v jaderné elektrárně Dukovany – uvedení do provozu v roce 2036, dva nové reaktory v jaderné elektrárně Temelín – uvedení do provozu v roce 2039 a 2041 a malý modulární reaktor – uvedení do provozu v roce 2035.
Jádro jako nízkouhlíkovou technologii prosazuje česká vláda již dlouhodobě, a to i na evropské úrovni. Pro veřejnost však stále není jisté, jak bude proces výstavby nových reaktorů financován a zda jsou výše uvedené termíny reálné. K tomu se ostatně kriticky vyjadřovalo např. Hnutí Duha ve fázi veřejného připomínkování VPEK na podzim roku 2023 (současně také zdůraznilo potřebu vyšších ambicí a otevřenosti, pokud jde o OZE). SEK nicméně konstatuje, že jaderná energetika je veřejně akceptována, aniž by však odkazovala na relevantní výzkum veřejného mínění či jiný zdroj potvrzující tento postoj (chybí také úvaha, zda tento závěr platí k jádru obecně nebo konkrétně k jeho využití pro řešení dekarbonizace). Pokud je celý dekarbonizační scénář postaven na předpokladu uvedení nových jaderných reaktorů do provozu ve výše naznačeném časovém rámci, je možné se domnívat, že scénář může být chybný (příliš optimistický), jelikož nepracuje s riziky spočívajícími v jeho nedodržení. Otázkou pro odborné studie je také to, zda jaderná energetika má v podmínkách ČR nějaké alternativy.
Cíle a klimatický zákon
Za zmínku stojí to, že sledované strategie zmiňují záměr „legislativního uchopení ochrany klimatu“. Tímto se v podstatě do určité míry vrací k úkolu z programového prohlášení vlády z roku 2014, podle něhož měl být připraven návrh zákona o snižování závislosti České republiky na fosilních palivech (za podmínky, že tím neutrpí konkurenceschopnost České republiky), přičemž tento úkol byl promítnutý i do POK ve znění schváleném v roce 2017.Aktuálně návrh SEK požaduje specificky legislativní ukotvení termínu odchodu od uhlí a termínu dosažení klimatické neutrality. Předpokládá se splnění tohoto úkolu do poloviny roku 2025.
POK, aniž by dále pracovala s úkolem přijmout zvláštní zákon, šířeji poukazuje na to, že EU na jedné straně stanoví závazné cíle pro členské státy, ale zároveň platí, že členské státy mohou v národní legislativě samy reflektovat vlastní vyšší ambice. Pro tento účel se nabízí možnost přijetí rámcového klimatického zákona. To by v ČR pomohlo ukotvit směřování státu a zajistit stabilitu prostředí pro všechny dotčené subjekty. Je tedy žádoucí úkol spočívající v přijetí klimatického zákona („legislativního zakotvení ochrany klimatu“) zakotvit jako průřezový napříč dotčenými koncepcemi a dále jej rozvíjet ve spolupráci všech dotčených resortů. V tomto směru lze navázat na výše zmíněnou iniciativu – návrh klimatického zákona Pirátské strany a dále vést diskusi o jeho náplni, a to včetně maximalizace ambicí ČR v oblasti klimatu. Hnacím motorem může být to, že řada evropských zemí již rámcový klimatický zákon jako národní právní úpravu, která zastřešuje ochranu klimatu a stanoví závazné a vymahatelné cíle, přijala. Příkladem ambiciózních úprav může být v roce 2022 výrazně aktualizovaná finská právní úprava, která přinesla cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2035. Obsahově inspirující mohou být také postupy nebo legislativní návrhy v zemích V4, konkrétně na Slovensku nebo v Polsku.
Závěr
Co říci závěrem? Národní strategické plány zcela jistě odrážejí aktuální požadavky unijní legislativy a poukazují také na projednávané návrhy, které chtějí posléze zohlednit.
Pro české směřování je důležité potvrzení odklonu od uhlí k určitému konkrétnímu datu, jakož i přihlášení se k dosažení klimatické neutrality v roce 2050. Mezi klíčová opatření na této cestě patří podle strategií mimo jiné navýšení OZE, kde jsou zohledněny unijní požadavky na mapování vhodných území pro OZE a zároveň na urychlení povolovacích procesů.
Národní strategie spoléhají na zásadní přínosy jaderné energetiky. I když tento přístup může být akceptován jako politické řešení, rizika zůstávají v tom, že budování nových reaktorů rozhodně není „na spadnutí“ a naplnění strategických cílů v tomto směru vůbec není jisté.
K celospolečenskému pochopení úkolů spojených s klimatickou změnou vítáme podporu systematické osvěty o změně klimatu (jak ostatně vyžaduje jeden z úkolů POK) „od jasně pojmenovaných příčin, dopadů (přírodních i společenských) – lokálních i globálních, až po sociálně citlivá a efektivní řešení, která se dotýkají všech aspektů fungování společnosti“ (mimo tento úkol poukazujeme na rizika spojená s dezinformacemi nebo greenwashingem; novou úpravou v oblasti climate-washingu se blíže zabývá komentář Moniky Feigerlové a Rity Simon ze dne 30. 1. 2024).
Přečtěte si také |
Tereza Snopková: Opět k ústavní ochraně vody – návrh Ministerstva životního prostředí čelí velké kritice
Pokud jde o konkrétní cíle ČR, uvítáme rozsáhlejší a pro širokou veřejnost přístupné mediální zpracování tématu využitých modelů – scénářů, pokud jde o dosahování navrhovaných procentuálních cílů, a to též ve srovnání s cíli požadovanými jinými iniciativami (viz pirátský klimatický zákon a klimatická žaloba), jakož i širší veřejnou prezentaci úkolů a cílů u jednotlivých dílčích témat předložených koncepcí.
Snopková