Dále pak je vlastník lesa (vlastník) povinen evidovat provedenou obnovu lesa dle porostů. Tyto údaje, častokrát v podrobnějším a důkladnějším provedení, vedli větší vlastníci prostřednictvím vlastního subjektu zajišťujícího hospodaření v jejich lesích, různé podniky státních lesů, organizace v resortu ochrany přírody, obecní lesy s vlastní organizací a fyzické či právnické osoby vlastnící větší lesní majetky. U menších vlastníků bez vlastní organizace to většinou záleželo na charakteru, odborném a pracovním přesvědčení příslušného lesního hospodáře.
Lesní hospodářská evidence je dle Lesnického naučného slovníku přehled, který si vede vlastník jednak pro svoje potřeby a také pro potřeby kontrolních orgánů. Tato charakteristika dále ukládá povinnost evidovat data pro konkrétní porosty v předepsané struktuře.
Systém lesní hospodářské evidence vytvářený v období státních lesů do začátku 90. let minulého století se postupně překlopil do lesní hospodářské evidence, kterou vedli lesníci hospodařící pro vlastníky, kteří si mohli dovolit samostatnou organizaci zajišťující jim hospodaření v jejich lesích. Jednak je nezbytné mít možnost zjistit, co a kolik se toho odehrálo v různě vzdálené minulosti v jednotlivých porostech – jednotkách prostorového rozdělení lesa - a také to byla užitečná prezentace pro vlastníka či jeho zástupce, co se v jeho lesích v průběhu let odehrává či odehrálo.
Snadno se dá odvodit úspěšnost pěstební činnosti, zda na uvedených plochách rostou ty dřeviny, které tam byly vysázeny, nebo nás zachraňuje matička příroda s přirozenou obnovou anebo tam ani po 10 letech neroste nic. A dá se také odvodit struktura těžeb, zda se těží druhy dřevin v souladu s věkovým složením či jejich zastoupením na šetřeném lesním hospodářském celku (LHC), jaký je podíl nahodilých těžeb, v jakých dřevinách se nám soustřeďuje nahodilá těžba, zda se provádějí těžby výchovné atd.
Tím vším by se měl aspoň jednou do roka zabývat ten, kdo má ze zákona hospodařit s péčí řádného hospodáře. Stejně tak jsou údaje z takto vedené lesní hospodářské evidence dobrým a potřebným podkladem pro tvorbu nového lesního hospodářského plánu či lesních hospodářských osnov. Dle stavu lesa a evidence provedených zásahů můžeme odvodit úspěšnost minulého hospodaření a nastavit pokračování pro nový LHP, buď setrváním v nastaveném směru, nebo přijetím potřebných korekcí.
Bohužel zpracování nových LHP, o lesních hospodářských osnovách nemluvě, bývá vždy od nuly, jako bychom udělali za minulostí tlustou černou čáru a ona tím zmizela, a my mohli začít znovu. Bohužel, ať se nám to líbí nebo ne, příroda nám na tyto politické kejkle zvysoka…. A minulost je v ní nesmazatelně otištěná a až se nám to bude nejméně hodit, tak se projeví.
Pokud jde o ten „drobný detail“ v podobě sledování toho, co jsme udělali v minulých letech, abychom z toho mohli odvodit, co budeme dělat v letech budoucích, je stav u majetků, které nemají vlastní subjekt na hospodaření v lesích, mnohem smutnější. Buďto se není možné dopátrat ničeho, nebo jsou za lesní hospodářskou evidenci vydávány účetní doklady za těžební činnost, kde dodavatel fakturuje množství vytěženého dříví bez dřevin a lokality těžby.
U samovýrob není častokrát možnost dopátrat se ničeho. Listy čtverečkovaného papírů, v lepším případě číselníku dlouhého a rovnaného dříví bez uvedení řady údajů (dřevina, porost, sortiment), se pak prezentují jako lesní hospodářská evidence. Čili vlastník ví, že má nějaké lesy, častokrát ani neví kolik a kde, ještě tak je schopen zjistit z účetnictví k lesnímu hospodářství kolik peněz za rok na této činnosti utržil a kolik na ni vynaložil, ale o struktuře nákladů a výnosů není schopen uvést nic.
A státní zkáza lesů vedení lesní hospodářské evidence nijak nesledovala, hlavně, když od těch, kteří hospodaří dle vlastního LHP, včas (do 31.3.) přišlo na příslušný úřad obce s rozšířenou působností roční sumární hlášení o plnění závazných ustanovení LHP. Že buďto neexistují podklady či prvotní doklady, z nichž bylo sestaveno, nebo z podkladů získáme jiné informace, resp. jiné hodnoty údajů, než jsou v odevzdávaných hlášeních, opět nikoho nezajímá. Správně nadepsaný papír je v řádném termínu odevzdán a o to nám přece jde, ne?
Že lesní hospodářská evidence a sjednocení jejího zpracování jsou potřebné zejména pro vyhodnocení proběhlého hospodaření a nastavení pravidel hospodaření budoucího, si uvědomili i naši zákonodárci, když v novele zákona o lesích č. 314/2019 Sb. pověřili ministerstvo zemědělství zpracovat metodický návod v podobě vyhlášky o vedení lesní hospodářské evidence. Ministerstvo se toho zhostilo šalamounsky. Vyšlo pouze ze zadání daného zákonem o lesích, tedy je potřeba evidovat pouze závazná ustanovení LHP, o kterých hovoří zákon o lesích. Nová vyhláška o lesní hospodářské evidenci má označení 202/2021 Sb., byla vydaná v květnu 2021 a účinná je od 1. ledna 2022.
Lesní hospodářská evidence je dle této vyhlášky evidence o plnění závazných ustanovení plánu, zřejmě jde o lesní hospodářský plán. Pokud chce vlastník sledovat a evidovat něco jiného, či rozlišovat v jiném detailu, už to není lesní hospodářská evidence a už vůbec ne dle zákona o lesích.
Vlastník lesa, který hospodaří dle LHP, eviduje na úroveň nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa, což je většinou porostní skupina či etáž dle přílohy 1 této vyhlášky, což znamená, že při těžbě eviduje vytěžené metry krychlové dříví bez rozlišení dřevin. Těžba se dále rozlišuje na těžbu úmyslnou a těžbu nahodilou, ale opět nám tato lesní hospodářská evidence neřekne nic o tom, které dřeviny jsou postižené nahodilou těžbou a jakou, zda větrnou, suchem, kůrovcovou a další.
Takže nám zmizí těžby hmyzí - kůrovcové - a nikdo nezjistí, za jaký díl nahodilých těžeb kůrovec může. Zalesňování se má evidovat celkové a zvlášť meliorační a zpevňující dřeviny dle nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa. Opět nešetříme druh dřeviny, jako bychom zapomněli na to, že některé listnaté dřeviny mohou být dřevinami melioračními a zpevňujícími a zároveň dřevinami cílovými (viz např. dub dle vyhlášky č. 298/2018 Sb.).
Takže je na zpracovateli lesní hospodářské evidence, kam danou dřevinu zařadí. Vlastníci nehospodařící dle LHP (většinou tedy dle lesních hospodářských osnov) evidují jen obnovu lesa na porostní skupinu a to v ploše umělé či přirozené obnovy, dřeviny opět nikoho nezajímají. Těžbu tito vlastníci evidovat nemusí.
Zákon o lesích však říká, že „Vlastník lesa je povinen vést lesní hospodářskou evidenci o plnění závazných ustanovení plánu a evidenci o provedené obnově lesa v jednotlivých porostech.“ Každý vlastník lesa, nikoli pouze ten, který hospodaří dle LHP. Výsledkem bude, že stát ztratí přehled o těžbách u vlastníků, kteří nehospodaří dle plánu. Nemohu než si vypůjčit titul jedné knihy posledního barda českého proletariátu, profesora Svitáka, Epochální iluze. Opravdu budeme vědět, kolik se toho v lesích v ČR vytěžilo? A jakými dřevinami zalesňujeme vzniklé holiny? A chceme to vůbec vědět?
Takže stejně jako u těžby jsem toho názoru, má-li lesní hospodářská evidence skutečně zachycovat věrný odraz provedených opatření v lesích, musí krom místa – tedy JPRL, činnosti – tedy aspoň těžba či obnova lesa, ale jsou i jiné podstatné, evidovat i co? – tedy dřevinu.
Když jsem se s tímto názorem obrátil při připomínkovém řízení k dané vyhlášce na kdekoho, mj. i na jeden spolek zabývající se přírodě blízkým hospodařením v lesích, dozvěděl jsem se, že čím méně toho bude státní zkáza lesů vědět, tím líp, a proč jí dávat nějaké podrobné informace.
Předkladatelé vyhlášky to zřejmě vědět nepotřebují. Takže budeme i nadále hovořit o tom, kolik kubíků dřeva se v našich lesích vytěžilo, kolik z toho je nahodilá těžba, kolik hektarů jsme zalesnili, ale které dřeviny se nám v lesích rozšiřují a které naopak mizí, nějak nevíme.
Ilustrací je oblíbený mediální výkřik na oblbnutí neznalé veřejnosti, kolik jsme vysázeli sazenic smrku a kolik listnáčů. A že se ty počty rovnají. Nikdo už neřekne, jakou plochu ty různé dřevinné druhy zaujaly, protože smrku se sází cca 4 tisíce kusů/ha a dubu cca 10 tisíc kusů/ha, buku cca 9 tisíc kusů/ha.
Velmi zjednodušeně – pokud se smrku sází polovina všech sazenic a listnáčů také polovina, na zalesněnou plochu je to pořád dvoj a více násobek smrku oproti listnáčům. Je to velmi hrubý odhad, každá dřevina mé své minimální počty a ty jsou ještě variabilní dle stanovišť, ale chci vyjádřit, že vykazovat zalesnění počtem sazenic a nikoli zaujatou plochou je nesmysl.
Ale zřejmě není cílem ani lesní hospodářské evidence poskytnout věrný a vypovídající údaj o hospodaření v lesích, ale poskytnout jakékoli číslo. A to pak tlouct neznalé veřejnosti do hlavy. Vlastníci lesů a jejich lesní hospodáři nechtějí státu poskytovat příliš mnoho informací a stát ani nechce nic vědět. Skoro se zdráhám připustit, že ministerští úředníci smrk od dubu nerozeznají, že všechno mají zařazeno do pojmu strom.
Argumentaci toho druhu, že vyhlášku připravili pouze na základě zmocnění v zákoně o lesích, nemohu přijmout. V jiné vyhlášce téhož ministerstva vydané pod č. 298/2018 Sb., je uvedena lesnická typologie, co to je, jak se šetří (§ 4-6). Přitom z typologie plynou pro vlastníka lesa mnohé povinnosti při obnově lesů, ale zákon o lesích ministerstvo k prováděcímu předpisu o typologii nikde nezmocňuje. A to nám Ústava říká, že můžeme být k něčemu nuceni pouze zákonem. Tady nás nutí pouhá vyhláška, abychom zalesňovali určitými druhy dřevin a v určitých počtech a vše je v pořádku.
Předpokládám, že se jako obvykle nestane nic a dle pana Wericha pojedeme dál močálem černým kolem bílých skal. Od 1. 1. 2022, pokud se nestane zázrak a někomu nesepne, že znění vyhlášky o lesní hospodářské evidenci je zcela zbytečné a státu poskytnuté údaje dle jejího znění pramálo vypovídají o tom, co se v lesích událo, dál budeme ve slastném bezvědomí, jak báječné máme lesy a jak skvěle se o ně staráme. K tomu ta čísla poslouží určitě dobře.
Dušan Utinek